Postavy - Poslední aristokratka

Marie Kostková z Kostky

Marie Kostková z Kostky, hlavní hrdinka a zároveň vypravěčka Poslední aristokratky, je mladá žena, která se s rodiči vrací z Ameriky na chátrající rodový zámek Kostka v Čechách. Její postava je klíčem k humoru celého románu díky svému ironickému pohledu na svět a schopnosti komentovat absurdní situace, které rodinu na zámku potkávají. Je:

• Ironická a bystrá: Marie je cynická pozorovatelka dění kolem sebe. Svůj životní osud přijímá s nadhledem a její komentáře často odhalují paradoxy a absurditu situací, ve kterých se ocitá. Rychle se učí a baví ji to. Když se seznámí s Maxem, naučí se od něj řídit auto s manuální převodovkou. Od paní Tiché se naučí vařit. Pomáhá při úklidu zámku, je na ni spolehnutí.

• Realistka: Na rozdíl od svých rodičů, kteří mají často romantické nebo naivní představy o aristokratickém životě, Marie zůstává nohama pevně na zemi. Vidí, že udržování zámku je spíše finanční přítěží než výsadou.

• Skeptická vůči tradicím: Přestože pochází z aristokratické rodiny, aristokratické tradice ji nijak zvlášť neoslovují. Často si z nich dělá legraci, což přispívá k celkovému satirickému tónu knihy.

• Oddaná rodině: I když se často potýká s excentrickými rodiči a jejich nereálnými plány, na rodinu nedá dopustit. Její komentáře jsou sice kritické, ale prozrazují i určitou lásku a věrnost rodinným vazbám. Brzy se naučí vařit a už měsíc po nastěhování se na Kostku uvaří sama svíčkovou.

• Pozice vypravěčky: Protože vypráví příběh v první osobě, čtenář vidí svět výhradně jejím pohledem. Její subjektivita a smysl pro humor určují tón celé knihy. Díky tomu čtenář sympatizuje s Mariinými postoji a její ironie dodává příběhu lehkost.

Marie je typ hrdinky, se kterou se snadno ztotožní mladší i starší čtenáři, protože její postoj k životu kombinuje pragmatismus, humor a jemnou dávku melancholie.

František Kostka z Kostky

Otec Marie, František Kostka z Kostky, je jednou z nejvýraznějších a nejkomičtějších postav knihy. Jeho excentrická povaha, hypochondrie a často bizarní nápady jsou zdrojem mnoha humorných situací. František Kostka z Kostky je:

• Naivní romantik: František je přesvědčen, že zámek Kostka má potenciál stát se atraktivním turistickým cílem, i když realita (například špatný stav zámku a nedostatek peněz) hovoří jinak. Když má možnost dodržet nějakou tradici, zkusí to, zejména, když to nic nestojí. Například na Silvestra se pokusí dodržet tradici v tom, že ten den je to panstvo, které pečuje o služebnictvo. Nebo svádí vnitřní boj, zda koupit drahé dogy, nebo nikoli. Pro nikoli hovoří jejich obří cena, pro koupit zase tradice, protože na Kostce opravdu dříve psi byli. Na druhou stranu, když je opravdu zle, začne jednat energicky a správně: nechá si vyhledat statistiky návštěvnosti, požádá Miladu o vypracování strategie rozvoje Kostky a spolupracuje.

• Skrblík? Brzy si uvědomí, jak těžkou finanční situací procházejí a postupně začíná být velmi opatrný na peníze, až přímo lakomý a to i tehdy, kdy to není správné. Na druhou stranu jeho zaměstnanci si zase dělají přehnané iluze o movitosti svých nových pánů a dožadují se svých platů navzdory svým chabým pracovním výsledkům. Když Milada zkouší přinést Kostce víc peněz, začne otec vybírat peníze i za svůj hraběcí podpis nebo fotografii s návštěvníky. Získat peníze zkouší různě, třeba i tím, že se modlí v kapli.

• Strávil dost času v knihovně a v archivu a vypracoval si seznam předků, kteří nejvíce rozhazovali peníze, protože chtěl vědět, kdo může za to, že oni žádné peníze nemají.

• Když je přijel navštívit advokát Benda, schoval se před ním.

• Když ale pan Spock potřebuje "zázračnou vodičku na vypadávající vlasy", zařídí mu to.

• Cholerický, výbušný: Jeho chování je často nevyzpytatelné a originální. Je zobrazován jako cholerik. Například: "Dlužno dodat, že otec je jako učitel jazyka nemožný. Je strašně vznětlivý, neustále matku peskuje, takže jejich hodiny končí hádkou." Jeho osobitost se projevuje v nápadech, jak zachránit zámek. Je typickým příkladem člověka, který sice chce být hlavou rodiny, ale jeho rozhodnutí často komplikují situaci.

• Charismatický a milující otec. Přes všechny své nedostatky má František v sobě určitý šarm, který pramení z jeho schopnosti nevzdávat se. Navzdory svým nerealistickým nápadům a určité nepraktičnosti je František šarmantní postavou, která je oddaná své rodině a snaží se udržet její odkaz. Jeho láska k Marii a rodině je patrná i v momentech, kdy se ocitá pod tlakem finančních problémů.

Josef - kastelán zámku Kostka

Josef je spíše typickým „bručounem“ a postavou, která svou přímočarostí a svérázným přístupem často přispívá k humorným situacím. Při prohlídkách hradu vystupuje apaticky a má trochu morbidní zálibu v tom, že různými historkami a pověrami straší návštěvníky, zřejmě proto, aby se už nikdy nechtěli vrátit.

• Nemá rád moderní přístroje, takže bylo těžké najít na Kostce třeba jen telefon. Byl tam, ale Josef ho prostě nepoužíval. Stejně tak přestal chodit do kostela ve chvíli, kdy katolická mládež zavedla modernější písně. Nebo odmítá nechat opravit leštičku na parkety, protože dělá velký hluk. Parkety se tak musí leštit ručně, jako kdysi, což je ale úmorná dřina. Schoval paní Tiché rádio a mixér, protože nesnesl hluk.

• Hypochondr. Když se musí hodně pracovat, je podobně jako pan Spock, nemocný. Když napadl sníh, tvrdil, že má chřipku, aby ho nemusel odhazovat. Pan Spock ho odhazovat šel, i když se na ostatní díval vyčítavě.

• Svérázný a přímý:
  Josef je známý svým jadrným slovníkem a neochotou přizpůsobovat se čemukoliv, co považuje za zbytečné. Svými nevybíravými komentáři míří nejen na členy rodiny Kostkových, ale především na turisty, které souhrnně označuje za „muflony“. Toto pojmenování má pro něj pejorativní nádech a reflektuje jeho znechucení z „masové invaze“ na zámek.

• Nepřítel turistů:
  Turisté jsou pro Josefa nutným zlem. Považuje je za nevychované, hlučné a neváží si jejich přítomnosti na zámku. Jeho nechuť je dobře ilustrována scénou, kdy zahlédne turistu v šortkách na nádvoří a prohlásí něco ve smyslu: „Toho muflona vyhoďte, nebo ho nechám zatáhnout do kotelny!“ Podle svědectví paní Tiché prchá Josef na jaře do katakomb a zůstává tam až do večera, aby se vyhnul turistům. Když ho Marie pošle ošetřit zledovatělé schody, prohlásí, že lidi mají v zimě sedět doma, takže není důvod schody sypat. Věc vyřešil tím, že zamkl bránu, aby nikdo nepřišel a neuklouzl.

• Bručoun s dobrým srdcem:
  Přestože Josef své okolí nešetří sarkastickými poznámkami, jeho chování ukazuje, že zámek a jeho tradice mu opravdu leží na srdci. Například se často snaží opravit zchátralé části zámku, i když to dělá svým způsobem – neoficiálně, improvizovaně a často s pomocí slivovice.

• Piják a milovník slivovice:
  Alkohol je pro Josefa nejen radostí, ale i jakousi formou terapie. Například jednou po dlouhém dni s turisty pronese: „Mufloni mi zvedli tlak, jdu si nalít lék.“ Tím vtipně naráží na svou potřebu vyrovnat se s každodenní frustrací.

• Skeptik vůči plánům rodiny:
  Josef často ironicky komentuje snahy Františka a ostatních, jak „zachránit“ zámek. Když slyší o plánech otevřít zámek pro turisty jako hlavní zdroj příjmu, reaguje například slovy: „Jo, jasně. A pak rovnou postavíme před bránu kolotoč!“ Tím ukazuje svůj odpor k turistickému ruchu.

Pan Spock – zahradník zámku Kostka (skutečným jménem pan Krása)

• Hypochondrický:
  Pan Spock je klasickým příkladem hypochondra. Neustále si stěžuje na nejrůznější zdravotní problémy, od bolestí hlavy po podezření na vážné choroby, přičemž většina těchto obtíží je zcela smyšlená nebo přehnaná. Například si v jedné scéně myslí, že má otravu z vody ve fontáně, ačkoliv mu nikdo jiný tuto domněnku nepotvrdí. Skládá vlastní písně o svých nemocech.

• Dramatický:
  Jeho hypochondrie je často spojena s dramatickým chováním, které působí až komicky. Například při dešti tvrdí, že se mu jistě zhorší revma, a dramaticky odmítá pracovat, dokud „nebude suchý vzduch“. Jeho přehnané reakce jsou jedním z hlavních zdrojů humoru v příběhu.

• Pracovitý, ale s výhradami:
  Přestože pan Spock působí jako neschopný hypochondr, ve chvílích, kdy se cítí „zdravý“, vykazuje velkou pracovní morálku. Jeho znalosti o zahradách a rostlinách jsou značné, ale svou práci často podmiňuje svým momentálním zdravotním stavem. Například si stěžuje, že musí sekat trávu „na pokraji smrti“, což vyvolává pobavené reakce ostatních. Udělá všechno, co se mu řekne, ale dělá to špatně. Je otázka, zda opravdu neumí, nebo to dělá špatně schválně, aby nemusel v práci pokračovat. Když nahazuje omítku, vždy do pár hodin spadne. Když maluje, je to velmi flekaté, a podobně.

• Oddaný zámku:
  Navzdory své hypochondrii a občasné lenosti má pan Spock silný vztah k zámku a zahradě. Je patrné, že na udržování zahrady mu záleží, i když to skrývá za své neustálé stížnosti. V jednom případě například navrhne, jak oživit zahradní prostor, což ukazuje jeho odborné schopnosti.

• Komický prvek:
  Pan Spock je jednou z hlavních humorných postav příběhu. Jeho přehnané reakce na běžné situace, například obava, že dostane „zákeřnou nemoc z průvanu“, dodávají ději lehkost a odlehčení.

• „Voda z fontány“: Pan Spock se odmítne přiblížit k fontáně s tvrzením, že voda z ní určitě obsahuje toxiny, a vyžaduje, aby mu přinesli „čistou vodu z lahve“. Ostatní to přejdou se smíchem.

• „Smrtelné nachlazení“: Když ho František požádá o práci na zahradě během podzimu, pan Spock tvrdí, že při minulém zahradničení málem dostal zápal plic, protože měl na chvíli mokré boty.

• „Na pokraji smrti“: Při sekání trávníku v létě si stěžuje, že ho vysoké teploty jistě přivedou k infarktu, což obvykle zakončí dramatickým sednutím do stínu.

Paní Tichá - kuchařka a uklízečka na hradě Kostka

Její jméno je trochu ironické, protože paní Tichá není vůbec Tichá, naopak je docela upovídaná. Ráda se napije, občas víc, tak pak v kuchyni pomáhá Marie. Má na hospodářském dvoře farmu, v umělé líhni chová housata a kuřata, má i prase. Vaří podle kuchařky z 19. století.

Milada

Milada je dcera kastelána z hradu Hvězda, kde žijí Launové. Pracovala kdysi u Schwarzenberga na Orlíku, má zajímavé nápady, jak zajistit výdělky, ale je velmi aktivní. Takže ji Launové zapůjčí Kostkům, aby jim pomohla něco vydělat.

Úkol pro vás:
Jací jsou podle knihy "mufloni"? Tedy návštěvníci? Charakterizujte je. Proč autor zvolil právě označení mufloni? Co myslíte.